Rozhlasová společnost Hlas Ruska pokračuje v předvečer svého 80 výročí v cyklu příspěvků věnovaných lidem, kteří psali její historii. Mezi novináři říkají Hlasu Ruska škola kádrů. Mnozí z těch, kdo udělali tady své první kroky, stali se uznávanými mistry, zlatým fondem ruského novinářství. Přičemž nejsou to jen rozhlasové, ale i televizní hvězdy. Patří k nim i Michail Osokin.
Do novinařiny a rozhlasu se dostal Michail Osokin , absolvent historické fakulty Moskevské státní univerzity, náhodou. Po absolvování univerzity v roce 1975 ho nezlákala práce profesora a jeho známí, jež tenkrát pracovali v zahraničním vysílání, mu nabídli, aby si vyzkoušel své síly jako reportér. Navíc hledali v anglické redakci člověka se znalostí angličtiny. Michail Osokin si to rozhodl risknout a změnit svůj život. I když se svých zálib hned nezřekl a několik let úspěšně spojoval novinařinu s akademickou vědou. V roce 1982 dokonce obhájil disertační práci pod názvem Obchod Anglie s Levantou v období krize anglického absolutismu (1600-1640) a získal titul kandidáta historických věd.
Avšak přiznám se poctivě, říká Michail Osokin, novinařina mi hned učarovala.
Práce byla dost zajímavá, přece jen pro zahraničí. A pak, byla spousta tajných informací, k nimž jsem nečekaně získal přístup. Například tak zvané „záchytky“, tedy údaje o tom, co vysílaly západní rozhlasové stanice o Sovětském Svazu, anebo stránky TASS, kde byly otištěny výňatky ze všech světových médií. Jako dnes si pamatuji, jak jsem přečetl frázi: List The Times uveřejnil malou pomlouvačkou poznámku o sovětském zahraničním obchodu. Ale samotná poznámka tam nebyla uvedena, zřejmě byla nevhodná dokonce pro čtenáře tajných informací.
Bylo také hodně směšných věcí. Například, shromažďovat ohlasy na projevy předáků komunistické strany na různých sjezdech nebo plenech. S kulturními činiteli to bylo v pořádku. Existoval seznam lidí, kteří všechno schvalovali. Problém ale byl najít lidi na ulicích. A pak jsme natáčeli své kolegy a přátele a vysílali jsme to jako hlas lidu. Ten ale neschvaloval všechno, již se dalo o něčem veřejně pochybovat.
Složité období v rozhlasu začalo po vpádu sovětských vojsk do Afghánistánu, vyprávěl Michail Osokin. Liberalismus skončil a pochybovat bylo zakázáno. Ale i v tuto nesnadnou dobu, jak pro zemi tak i pro Zahraniční vysílání, byli lidé a činy, na které jsme mohli být hrdi. Měli jsme vlastního hrdinu, který pravdivě informoval o událostech v Afghánistánu, pověděl Michail Osokin: Pracoval u nás hlasatel Vladimír Dančev, nevím bohužel co se s ním stalo. Byl to obyčejný mladý člověk. A najednou vysvitlo, že čte do éteru zprávy, jež se absolutně liší od sovětské propagandy. Mluvil o ztrátách sovětských vojsk a o tom, že v Afghánistánu to není tak jednoduché. Dozvěděli se o tom náhodou. BBC a Hlas Ameriky začaly posuzovat podivné zprávy Moskevského rozhlasu. Nemění se náhodou postoj SSSR, nezačal snad přiznávat své chyby a ztráty v Afghánistánu?
Bohužel hlasatele rychle vypátrali a hned propustili a to tak, aby se už nikdo na něco podobného neodvážil, vzpomíná Michail Osokin.
Ještě jednou byl novinář svědkem události, jež vešla do dějin, po několika letech. 28.května 1987 přistálo na Rudém náměstí lehké letadlo Cessna pilotované německým sportovním letcem Mathiasem Rustem. Po přistání Němec vystoupil a začal rozdávat autogramy, ale za deset minut byl již zatčen. Tenkrát byl z toho velký skandál: jak mohla sovětská protivzdušná obrana propustit letadlo a navíc do centra metropole? A poněvadž bylo z okna rozhlasové stanice Hlas Ruska vidět v oněch letech kousek Rudého náměstí (dnes kazí výhled nové budovy), mohli jsme to pozorovat, i když z dálky, směje se Michail Osokin.
Nejdřív jsme si mysleli, že tam natáčejí film, a všichni se z oken dívali, jak letadlo přistává na malý most. Pak začaly zahraniční rozhlasové stanice vysílat zprávy, že Němec Rust přiletěl do Moskvy a přistál na Rudém náměstí. Byla to velká legrace. Stali jsme se tedy svědky historické události.
Dnes je z Michaila Osokina hvězda ruské televize, moderuje populární informační pořad na televizním kanálu REN TV. Ale na Zahraniční vysílání vzpomíná jako na jedno z nejlepších období svého života. Když se člověk dostane do dobrého kolektivu, a byl tenkrát prostě vynikající, pak se dá odporovat jakémukoli marasmu, kterého jsme tenkrát měli dost.
Dnes má společnost Hlas Ruska 80 let. A rozhodla uspořádat poprvé Mezinárodní Festival ruskojazyčných rozhlasových stanic. Bude se konat začátkem listopadu a jsou pozváni všichni, kdo dělají v zahraničí rozhlas v ruštině
Rozhlasová společnost Hlas Ruska pokračuje v předvečer svého 80 výročí v cyklu příspěvků věnovaných lidem, kteří psali její historii. Mezi novináři říkají Hlasu Ruska škola kádrů. Mnozí z těch, kdo udělali tady své první kroky, stali se uznávanými mistry, zlatým fondem ruského novinářství. Přičemž nejsou to jen rozhlasové, ale i televizní hvězdy. Patří k nim i Michail Osokin. 
