Hlas Ruska si připomíná na podzim své 80. výročí. Před tímto jubileem vás seznamujeme s dějinami ruského zahraničního vysílání a s našimi kolegy – jedinečnými novináři, kteří tyto dějiny tvořili. Hrdinou dnešního příspěvku je patriarcha sovětské a ruské rozhlasové a televizní žurnalistiky, spisovatel a známý politický pozorovatel Valentin Zorin. Je skoro vrstevníkem Hlasu Ruska, je však i nadále ve své pracovně v domě v Pjatnické ulici, 25. Na stěnách jeho pracovny jsou černobílé fotografie, na nichž jsou zobrazena setkání Valentina Zorina s největšími politiky druhé poloviny 20. století.
O Valentinu Zorinovi je možno říci, že je v zemi politickým pozorovatelem číslo jedna – všichni ostatní se objevili po něm! A tomu je skutečně tak. Absolvent prvního ročníku Moskevské státní vysoké školy mezinárodních vztahů Valentin Zorin začínal svou kariéru v zahraničním vysílání v r. 1948 a pracuje tu dosud. Sovětskou televizi bez něho je také těžko si představit. Po mnoho let vedl velmi populární televizní programy „9. studio“, „Nediplomatické besedy“ a další. Zorin se setkával a natáčel interview s předáky cizích států a významnými politickými činiteli. Byli mezi nimi bratři Kennedyovi, Charles de Gaul, Indira Ghándiová, Margaret Thatcherová, Helmut Kohl, američtí prezidenti Eisenhower, Nixon, Ford, Johnson, Carter, Reagan, Bush a Clinton. Po všechna tato léta bylo jeho jméno nejen spojeno s velkou politikou – byl také jejím účastníkem. V r. 1962 byl jako zpravodaj sovětského Gostěleradia v USA očitým svědkem událostí spojených s Karibskou krizí, a informoval o nich v éteru. Nyní si můžeme jen těžko představit, že tehdy mohla každou chvíli vypuknout jaderná válka. Hovoří Valentin Zorin:
Tuto krizi jsem mohl sledovat takřka zblízka, kdy jsem byl ve Washingtonu. Byl to opravdu velmi těžký okamžik, řekl bych dokonce nebezpečný. Teď si to snad ne všichni mohou představit, ale svět byl tehdy na pokraji jaderné války. Myslím si, že Nikita Chruščov tehdy zašel příliš daleko. Instalaci raket na Kubě přijali Američané jako pistoli u spánku. Viděl jsem, že větší část americké vládnoucí elity vystupovala pro ta nejtvrdší opatření, až na vojenská. Snad právě proto se zapsal Kennedy do dějin USA jako velký prezident, i když byl v Bílém domě pouhé tři roky. Podařilo se mu tehdy odolat obrovskému nátlaku. A přijal sice těžké, ale nezbytné rozhodnutí. Nebyl to jednostranný ústupek, byl to kompromis. Teď už si mnozí nepamatují, že nejenže SSSR stáhl své lodě a rakety z Kuby, ale i Kennedy likvidoval americkou vojenskou základnu v Turecku, z níž se počítal čas doletu raket k našim životně důležitým centrům na minuty. Byl to nutný kompromis, a to v okamžiku, kdy byli všichni na pokraji. Chruščov také projevil zdravý rozum, i když podle mého názoru opožděně – naše rakety byly z Kuby staženy.
Můžeme bez nadsázky říci, že významnou roli v odvrácení mezinárodního konfliktu a v záchraně lidstva před jadernou katastrofou sehrálo sovětské zahraniční vysílání. Vyhnout se vojenské srážce mezi SSSR a USA se podařilo za bezprostřední účasti Moskevského mezinárodního rozhlasu. Prohlášení sovětské vlády, které tuto situaci uvolňovalo, vysílal rozhlas ještě předtím, než bylo oficiálně dopraveno do Washingtonu.
Tehdy byly prakticky porušeny normální kanály styku mezi vedením obou zemí. Měl jsem dojem, že ti, kdo museli informovat své vlády na obou stranách, byli takřka příliš vzrušeni, a moderní spojovací prostředky, když je možno okamžitě zavolat do jakékoliv země světa, tehdy ještě nebyly. Proto bylo Provolání sovětské vlády s konstruktivními a mírovými návrhy zveřejněno nikoli pomocí oficiálních kanálů, nýbrž prostřednictvím Moskevského rozhlasu, a prezident Kennedy byl o tom okamžitě informován. A uslyšela je také celá Amerika. Nemohu říci, že všichni Američané poslouchali tehdy Moskevský rozhlas, všechna americká masmédia však toto Provolání okamžitě uveřejnila. Čas se počítal tehdy na hodiny. List The New York Times vytiskl v polovině dne mimořádné vydání, a zpráva Moskevského rozhlasu se dostala k americké moci a veřejnosti. S přihlédnutím k velkému vlivu amerického veřejného mínění na vládnoucí elitu, bylo to snad jedním z nejúčinnějších prostředků, které tehdy zachránily svět před katastrofou. Myslím si, že to byl velmi důležitý a výrazný okamžik v dějinách zahraničního vysílání.
Valentin Zorin je jedním z nejznámějších ruských odborníků pro USA. Kromě toho má Valentin Sergejevič ve svém archivu desítky televizních filmů o největších amerických městech. Pro většinu sovětských lidí byl jedním z těch, kdo jim tuto zemi odhalovali. Zná všechny současné mezinárodní konflikty a příčiny jejich vzniku. A často předvídá, čím to skončí. Před jeho očima se měnil také vztah zahraničních posluchačů k Sovětskému svazu, a pak i k Rusku. Ten vztah byl ovšem různý, zájem o nás však měli vždy, říká Valentin Zorin.
Je velký rozdíl mezi tím, co bylo v letech, kdy jsem začínal pracovat v zahraničním vysílání, a dneškem, soudí Valentin Zorin. Pracoval jsem v éteru v letech studené války. Uvedu jeden příklad: navštívil jsem svoje kolegy v The New York Times, a vedoucí pozorovatel tohoto listu mi řekl: „Znám vaše vystoupení v Moskevském rozhlasu. Se všemi anebo s většinou jich kategoricky nesouhlasím“. Řekl jsem mu: „Proč tedy se mnou nepolemizujete, proč mi neodpovídáte?“ „To se nám přece nedoporučuje“, odpověděl. „Kdo vám to nedoporučuje?“ – „No prostě se to nedoporučuje“, řekl v rozpacích. Jeho slova jsem bral jako kompliment. Když nechtějí upoutávat na sebe pozornost, pak mají čeho se obávat. Zájem o Moskevský rozhlas jak v oné době, tak i dnes – to je v mnohém zájem o jiný názor: „A jak se na to dívají v Rusku?“ Mám na mysli americké obecenstvo. V mnoha zemích světa jsme ale byli tehdy prostě jediným zdrojem informace.
Když se setkávám v různých amerických státech a městech s obyčejnými Američany, vidím, že postoj vůči Rusku mají dnes úplně jiný než dřív, a myslím si, že se to odráží také na tom, kdo, jak a proč poslouchají dnes Moskevský rozhlas. Jestliže dříve nás lidé poslouchali, aby věděli, co si myslí nepřátelé, pak nyní poslouchají, aby byli lépe informováni, soudí Valentin Zorin. Nechci přehánět naše zásluhy, ale Moskevský rozhlas sehrál významnou roli ve změně nálad na Západě vůbec a mj. v USA. Před 60 lety jsem začínal svou novinářskou kariéru v Moskevském rozhlase. A nyní jsem hrdý na to, že vystupují na vlnách rozhlasové stanice, která nese název Hlas Ruska.
U příležitosti svého 80. výročí pořádá Hlas Ruska první mezinárodní festival ruskojazyčných rozhlasových stanic. Zveme všechny, kde dělají v zahraničí „ruský rozhlas“. Festival se bude konat ve dnech 2. a 3. listopadu v Moskvě.
